Jakubovice jsou typickou horskou vesnicí v Části Štítecka, patřící k Branenské vrchovině. Leží uprostřed kopců v poměrně značné nadmořské výšce ( 495 m.n.m.). Prameny se o Jakubovících zmiňují poprvé r. 1335. v r. 1350 je zde připomínán kostel a fara. Vesnice patřila od počátku k šilperskému statku a s ním, resp. s jeho částí, se dostala nejprve k Hoštejnu a v r. 1464 k Zábřehu, Nejstarší dějiny Jakubovic jsou tedy spjaty se jménem mocného rodu pánů ze Šternberka. Až v r.1596 se Jakubovice staly součástí žerotínského rudského panství ( po Bílé hoře v rukou Lichtenštejnů ),kde setrvaly až do zániku patrimoniální správy (1848).
K památkám v obci náleží především raně barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z r. 1697. Typickou ukázkou lidové architektury zdejšího horského kraje je přízemní .roubená zemědělská usedlost z r. 1822.
Obecní pečeť z r. 1732 nese obraz radlice a pěti hvězd, opis majuskulou WES I 1732 AKVBOWICE ( Vlastivěda šumperského okresu - VM, Šumperk 1993, s. 275 ). Autor návrhů znaku a praporu obce spojil pečetní znamení radlice s motivem osmihroté hvězdy, okolní kopcovitou krajinu symbolizoval třemi vysokými pahorky. Zlatá osmihrotá hvězda v modrém poli připomíná nejstarší feudální vlastníky Jakubovic. pány ze Šternberka, navíc je symbolem mariánským ( červeno-zlatá kombinace vychází z rodového erbu Lichtenštejnů, za nichž byl Jakubovický kostel vystavěn ). černá a Červená jsou erbovními barvami žerotínského rodu, do jehož rukou se vesnice dostala závěrem 16.století. Z předkládaného návrhu jakubovického znaku vychází i zjednodušený návrh praporu, vytvořený v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české vexilologické tvorby.